Jumanji: Další level je povedenou zábavou jako jeho předchůdce

Další level Jumanji nepotkal syndrom druhého dílu. Ačkoliv zdánlivě jde o kopírovačku toho prvního, skutečnost je taková, že tohle pokračování rozhodně stojí za to.

Před dvěma lety šlo o příjemné překvapení. Dobrodružná devadesátková klasika Jumanji s Robinem Williamsem dostala novou videoherní verzi, která pobavila napříč světem a v kinech utržila téměř miliardu dolarů. Pokračování tak bylo otázkou času. K jeho režírování se znovu upsal Jake Kasdan, vrátili se i stejní scénáristé a herecký ansámbl se rozrostl o tři nové posily: Dannyho DeVita, Donalda Glovera a Awkwafinu.

Příběh začíná srazem původních hrdinů, kteří se po střední škole různě rozutekli jinam. Na místo setkání ale dorazí jenom Martha, Bethany a Fridge. Spencer se nehlásí, a tak se ho vydají navštívit. V domě je uvítá jeho děda Eddie (DeVito) se svým bývalým nejlepším kamarádem Milem (Glover). Ani oni neví, kam se Spencer poděl, dokud nezačnou domem rezonovat typické bubny. Parta tak rychle zjistí, že jejich kamarád se nějakým způsobem znovu octl ve značně poškozené videohře a rozhodne se ho zachránit.

Jenomže při transferu do videohry se pár věcí pokazí a věci nejsou stejné jako předtím. Do herního avatara siláckého doktora Bravestona (Dwayne Johnson) se převtělí děda Eddie, zoologa (Kevin Hart) tentokrát nedostal Fridge, ale Eddieho kamarád Milo. Fridge, který je jinak sama hrouda svalů, se tak musí spokojit s kulatým profesorem Shellym (Jack Black). Pouze Martha skončí ve stejném těle zabijáka mužů - Ruby Roundhousové (Karen Gillanová). Bethany se do hry vůbec nedostane a jako jediná zůstává v reálném světě.

Stařečci přináší svěží vítr

Zatímco teenageři už tedy ví, jaká jsou pravidla a co mají dělat, tak stařičké senilní duo Eddie-Milo je zcela ztracené a vůbec nechápe, oč běží. To záchrannou misi Spencera sice značně komplikuje, příběh ale zároveň dostává novou dynamiku. Mezigenerační rozdíly totiž otevírají prakticky nevyčerpatelné množství nových vtipů, ať už v dialozích či samotném chování postav navenek. Vidět "Rocka" Johnsona připodobňujícího uštěpačného a nevrlého Eddieho je opravdu úsměvné a neméně dobrou práci odvádí také Hart jakožto pomalu mluvící Milo, což vede k dokola se opakujícímu vtipu.

DeVito s Gloverem tedy vnáší do děje svěží vítr, ale spousta nových věcí čeká také na původní postavy, takže i ty mají prostor pro svůj další vývoj. Musí se popasovat nejen s převtělením do jiných avatarů, přičemž na cestě je v tomhle ohledu čekají různé čachry, ale také s novým prostředím, a především novým herním úkolem. Další level je zkrátka o záchraně jiného posvátného kamene a o boji s jiným hlavním záporákem, jehož ztvárnil Ohař ze Hry o trůny (Rory McCann).

To stejné, a přece jiné

V zásadě sice jde o nejviditelnější replikaci jedničky, kdy je struktura herního příběhu prakticky stejná, změny jsou ale patrné aspoň v rozmanitých lokacích. Jednička vydělala balík, a tak se mohlo utrácet více, což je vidět. Jumanji tak hrdiny nejprve vyplivne na poušti, kde musí čelit zlověstnému stádu pštrosů, později se octnou zase v džungli. Tam zase budou prchat před agresivními opicemi, a nakonec se podívají i do arktického prostředí.

Kasdan stihl do dvou hodin napěchovat dostatečnou porci všeho: akci, která vypadá na velkém plátně opravdu působivě, humor, jenž není díky novým postavám stejný, znovu pár dojemných momentů, ale třeba i odkazy na první díl. I když je schéma Dalšího levelu na povrchu podobné, podařilo se mu přijít nejen s novými postavami, jež skvěle zapadly, ale hlavně s tolika novými nápady a dílčími jemnými změnami, které nedělají z Jumanji vyprahlé pokračování, ale opět zdařilou rodinnou zábavu.

V závěrečném dovětku pak přichází scéna, která jasně láká na třetí díl a podle toho, co se v ní odehrává, se nejspíš můžeme těšit na návrat k úplným kořenům, tedy k původní verzi Jumanji z roku 1995.