Koronavirus se začíná nebezpečně šířit už i v Africe, přičemž významně podtrhuje její nedostatky. Ne všude a zejména ne pro všechny tam je voda každodenním, samozřejmým luxusem. Kontinent pak není na pandemii dostatečně připraven ani z pohledu zdravotnictví.
Mají si zaplatit za vodu, aby dodrželi hygienu, a snížili tím riziko nakažení nemocí COVID-19 i přesto, že budou muset na úkor toho zredukovat svou stravu?
Jonesta Jumaová a její čtyři děti žijí v hlavním městě Keni v Nairobi. Žijí však v chudé části města, kde je možnost umýt si ruce stojí desetinásobek toho, co platí bohatá třída, jež si může dovolit tekoucí vodu z kohoutku. Denně tak stojí před dilematem, jak rozvrhnout své skromné finance, aby sebe i své děti vhodně zaopatřila.
Ve městě naráží na vládní letáky a plakáty, které nabádají k tomu, aby si lidé často myli ruce, pokud chtějí zůstat v bezpečí před koronavirem. Pro ni a další chudé obyvatelstvo to však má jeden podstatný háček. "Je to jednoduché. Pokud si umyjeme ruce, budeme méně jíst," říká pro britský server The Telegraph.
Její slova jsou zarážející, ale vůbec nejsou daleko od pravdy, ba naopak. Místní kartely, jež vodu nelegálně prodávají, ji v době jejího dostatku obyvatelům místního slumu Kawangware prodávají za cenu čtyři pence za 20 litrů, což je zhruba ekvivalent dvouminutové sprchy. Ovšem, pokud poptávka rázem stoupne a kartely na tom chtějí vydělat, cena vzroste třeba i na 35 pencí.
A to už je částka, která je pro nezaměstnanou Jumaovou zničující. Její manžel se doma příliš nezdržuje, neustále hledá různé, alespoň jednorázové práce a domů každý den přinese kolem 1,5 libry.
Bídné zdravotnictví
Je tedy jasné, že až se koronavirus v Africe rozšíří, bude nejchudší kontinent světa čelit neuvěřitelně náročným výzvám, s nimiž se těžko vyrovnává i vyspělá Evropa, upozorňuje The Telegraph. Ještě dva týdny zpátky se virus v Africe moc nešířil. Někteří měli za to, že černošská kůže poskytuje nějaký druh imunity nebo že viru se jednoduše v teplejším podnebí nedaří. V minulém týdnu už ale začalo docházet k razantnímu nárůstu případů. Nejvíce zasaženou zemí je Jihoafrická republika, kde se jen v pondělí počet nakažených ztrojnásobil.
Světová zdravotnická organizace (WHO) už v minulém týdnu Afriku upozornila, aby se na pandemii připravila okamžitě a co nejlépe. Jenomže to není úplně jednoduché. Zdravotnictví není na kontinentu na takové úrovni jako v Evropě. Například Keňa patří k těm státům, které mají lepší zdravotnický systém než většina ostatních. I přesto má pro svých 50 milionů obyvatel k dispozici jen 155 jednotek intenzivní péče.
Ani Jihoafrická republika, jež má nejlepší ekonomiku v Africe, není na tom o mnoho lépe. Pro 57 milionů občanů má jen tisíc lůžek. V chudých zemích jsou pak čísla tristní. Například Mali s 20 miliony obyvatel má jen 20 plicních ventilátorů.
"Mohu zabít svou rodinu"
Vlády některých zemí sice zavřely školy a lidem výrazně doporučují, aby se doma izolovali a neudržovali sociální kontakty, nicméně lidé nemají na výběr. Za zaměstnáním musejí cestovat třeba autobusem plným lidí, neboť práce z domova je v Africe pro mnoho lidí nedosažitelným luxusem. "Bojím se, že když budu dál jezdit do práce, mohl bych zabít svou rodinu. Když ale do práce nepůjdu, mohu ji zabít taky - co bychom pak jedli?" tvrdí další obyvatel slumu Kawangware, Philip Olindo, který má šestičlennou rodinu.
Většina práce v Africe stojí na prodeji různých věcí na veřejných trzích, pěstování zeleniny nebo opravě aut, což je pro šíření koronaviru dokonalá půda. Zavřít ale trhy nemusí být dobrým nápadem. "Opatření prováděná na rozvinutém Západu nemusí zde moc dobře fungovat. Vyzkoušejte je a uvidíte masivní narušení obživy velkých částí městské společnosti. To přinese obrovské negativní důsledky v oblasti bezpečnosti v našich velkých městech," varuje ve svém sloupku Jaindi Kisero, ekonomický komentátor keňského deníku Daily Nation.