Erdogan chce obnovit Jugoslávii natruc EU?

Zatímco média a lidskoprávní aktivisté na Erdogana číhají na severu Sýrie, ten se v pondělí objevil na dvoudenní návštěvě v Bělehradě.

Po jednání se srbským prezidentem Vučičem se uskutečnil společný trilaterální summit Turecka, Srbska a Bosny a Hercegoviny. Erdogan tímto krokem zaskočil své příznivce i protivníky.

Současný turecký prezident není v Srbsku poprvé. Naposledy tuto zemi navštívil v listopadu 2017 na pozvání prezidenta Alexandara Vučiče. Podepsali 16 smluv týkajících se spolupráce ve všech odvětvích, včetně dohod o liberalizaci vzájemného obchodu nebo ve vojenské sféře. Od té doby obchodní výměna obou zemí stoupla několikanásobně a dále roste. Současná návštěva je potvrzením tohoto trendu a není až tak velkým překvapením. Co je však zásadní novinkou, je vstup Bosny a Hercegoviny do této koalice. To vytváří zcela novou situaci na mapě jihovýchodní Evropy.

Cesty spojují národy, říká Erdogan

Na společné tiskové konferenci se prezidenti Srbska a Turecka oslovovali "nejdražší příteli" a Erdogan si neodpustil poznámku, že jeho kolega se jmenuje křestním jménem Alexandar stejně jako srbský král z rodu Karadžordževičů, jež založil Jugoslávii. Prezident Vučić tento bonmot s úsměvem komentoval slovy - "Snad to přežiju", jelikož král Alexandar byl zavražděn při politickém atentátu. Vtip? Snad. Erdogan svojí zmínkou o prvním jugoslávském králi zabrnkal na strunu, která je velmi citlivá, ovšem pro každého z jiného důvodu - ať v Bělehradě, Sarajevu nebo Bruselu. A nejen to, Erdogan s sebou přivezl balík investičních projektů, mimo jiné stavby dálnice mezi Bělehradem a Sarajevem, což komentoval slovy: "Cesty spojují národy". Tímto krokem Turecko ukázalo, že chápe nejlépe realitu Balkánu - Bělehrad zůstává i nadále ekonomickým centrem regionu, kudy proudí většina obchodních aktivit a jeho propojení se Sarajevem je logickým krokem, kterému dosud chyběla pouze politická vůle.

Srbsko s Tureckem nově podepsalo osm bilaterálních smluv, jejich ekonomická spolupráce bude pokračovat i díky projektu plynovodu Turecký proud, který povede z Ruska po dně Černého moře do Turecka a dále na Balkán a střední Evropy. Nejde tedy jen o snahu "tureckého sultána" rozšířit své panství, ale mnohem větší hru, kde v pozadí stojí Rusko a Čína. Srbsko je prakticky členem Euroasijské obchodní unie a má otevřené dveře na nedozírné trhy, jako jediná evropská země není v sankční válce s Ruskem, což je pro tamní ekonomiku nesmírně výhodná pozice. Mimochodem, ve stejnou chvíli, kdy jednali čelní představitelé Turecka, Srbska a Bosny a Hercegoviny, v Bělehradě probíhala v pořadí už čtvrtá konference zástupců Číny a sedmnácti zemí střední a východní Evropy.

Koalice Srbsko a Turecko

Nestabilita na Balkáně vděčila posledních několik desetiletí napětí mezi islámem a pravoslavím, což vedlo k několika válečným konfliktům. Historická dohoda Srbska a Turecka toto dějinné stigma prakticky smazalo. Namísto konfrontace nabízí hospodářsky výhodnou spolupráci a Srbové i Turci si mohou pomoct v práci se svými menšinami. V Bosně a Hercegovině poslední volby vyhráli tamní Srbové pod vedením Milorada Dodika, ale v zemi je nyní vleklá politická krize kvůli obstrukcím muslimské části vedení federace. Erdogan do Sarajeva vzkázal, že je potřeba urychleně sestavit vládu a pracovat pro blaho lidí, čímž dal tamní muslimské komunitě jasně najevo, že časy se mění. Podobně promluvil na setkání s občany v muslimských oblastech v jižním Srbsku, oblasti zvané Sandžak. Vztahy Kosova s Tureckem nejsou nejvřelejší, byť tuto zemi v Ankaře uznávají, Erdogan v Bělehradě vágně formuloval, že uvítá jakoukoli dohodu Srbů s nimi. Už samotný fakt, že Erdogan navštívili pouze Srbsko, kam si zavolal členy předsednictva Federace Bosny a Hercegoviny, mluví za vše.

Vytvořením tandemu Srbsko - Turecko vzniká v regionu koalice dvou nejsinějších hráčů, a dává jim možnost hájit vlastní zájmy a vymanit se z vlivu mocností. Současná turecká reprezentace, která je aktuálně médii pranýřována po celém světě, však ukazuje, že umí nejen strašit, ale je schopna i velmi efektivní diplomacie. Škoda, že s podobnou politikou do této oblasti nepřišla Evropa. Mohla tak učinit už dávno. Západní představitelé místo toho jakékoli diskuze o politice NATO na Balkánu postavili do roviny "zpochybňování genocidy", což jim sice dává pocit morální satisfakce, ale v praxi to znamená, že jim ujíždí vlak.