Stále více sportovců se uchyluje k procvičování mysli, aby doplnili svou fyzickou zdatnost a zlepšili si výkony, píše francouzský deník Le Monde.
V Paříži se sportovci připravují na olympijské hry v Tokiu v příštím roce a pro některé z nich, jako je Allan Morante, se příprava neomezuje na tělocvičny či stadiony. Tento pětadvacetiletý sportovec, gymnasta na trampolíně, praktikuje mentální imaginaci: cvičí svůj mozek tím, že si představuje, že sám cvičí nebo že pozoruje jiné sportovce ve své disciplíně.
Při každotýdenním sezení s expertkou Národního ústavu sportu (INSEP) Claire Calmelsovou a každodenním samostatném cvičení si Allan Morante opakuje, aniž by pohnul jediným svalem, to, co cvičí na trampolíně. Toto spíše kognitivní než mentální cvičení, které zintenzivňuje s blížícími se hrami, je součástí jeho sportovní přípravy už pět let a stalo se pro něho nezbytností.
Představit si pohyb či utkání není ničím originálním pro sportovce, který vykonává tuto činnost spontánně. Avšak metoda mentální imaginace jako cvičení vedené odborným trenérem a praktikované s cílem přesného působení na mozek, je méně rozšířená. Podle Aymerica Guillota, profesora na Lyonské univerzitě a experta na mentální imaginaci, se nicméně tato praxe v přípravě sportovců rozšiřuje.
Stejně jako Allan Morante pracuje s Claire Calmelsovou čtyřicítka až šedesátka sportovců takových disciplin, jako je badminton, box, šerm, umělecká či sportovní gymnastika, judo, plavání či stolní tenis. Calmelsová vyvinula program motorické simulace - jde o to představit si aktivitu, pozorovat ji, vyjádřit slovně a pak mimicky - před pěti lety.
Místo, jaké tato praxe zaujímá v každodenní činnosti sportovců, roste podle toho, jak postupuje výzkum role mozku ve sportovním výkonu. Neurovědy ukázaly už před několika lety, že fyzické cvičení přetváří mozek sportovců stejně jako jejich tělo. Umožňuje jim tak rozvíjet unikátní a specifické neuronové konfigurace, které vedou k tomu, že je jejich mozek výkonnější pokud jde o realizaci sportovní aktivity.
Zdokonalování neuronových sítí může ovšem být realizované pomocí představivosti. "Mnoho studií ukazuje na rovnováhu mezi akcí simulovanou a akcí provedenou. Aktivace mozku jsou v obou případech zvláště identické a aktivace mozku mentální činností je podobná aktivaci vzniklé fyzickým cvičením," říká Aymeric Guillot. "Všechny studie ukazují, že kombinace mentální imaginace a fyzické aktivity umožňuje nárůst výkonu citelně významnější než pouhé fyzické cvičení," dodává.
Takový postup může být zvláště užitečný v disciplinách, jako je gymnastika, kdy je hlavní dokonalé provedení pohybu. Eloïse Marchonová a její kolegyně ve sportovní gymnastice, které se nyní připravují na tokijské olympijské hry, ji provozují už tři roky a spolupracují s Claire Calmelsovou.
"Když řeknu trenérovi, že se mi špatně dělá nějaký pohyb, namísto toho, abych ho tisíckrát opakovala při tréninku, věnuji jednu seanci motorické simulace tomu, abych si ho přesně představovala, a to mi pomáhá korigovat technické chyby," vysvětluje Eloïse Marchonová.
Lekce, při nichž si v duchu opakuje pohyb nebo cviky, až má stejné pocity jako při skutečném cvičení, jí rovněž posílily sebevědomí. Alan Morante má stejnou zkušenost. Od té doby, co začal s motorickou simulací, dostal se mezi pět nejlepších sportovců světa ve své kategorii. Je sice těžké přičítat jeho vzestup jen této praxi, ale sportovec ujišťuje, že mu dala jistotu pohybů, které si v duchu opakuje, a lepší pochopení jeho sportovní disciplíny.
Program Claire Calmelsové rovněž pomáhá zraněným sportovcům se snazším návratem.