Milovala Carla G. Junga, učila se od Sigmunda Freuda.
Byla psychicky labilní, přesto se stala uznávanou psychoanalytičkou. Ať byla startovní čára diagnostikované hysterky jakkoli bez příslibů, Sabina Spielreinová z ní odběhla fascinující závod. I proto o ní režisér David Cronenberg natočil film Nebezpečná metoda.
Přestože v těle Emmy Jungové už několik měsíců kypí nový život, její srdce netepe rytmem radostného očekávání. Svírá ho žal, nejistota a strach z budoucnosti. Otec očekávaného dítěte, doktor Carl Gustav Jung, zastupující sekundář curyšské psychiatrické kliniky v Burghölzli, hoří vášní k jiné. Přes přísnou křesťanskou výchovu, jíž se mu v mládí dostalo, je okouzlen cizí ženou, Židovkou Sabinou Spielreinovou. Kvůli "kozácké klisně" z jihoruského Rostova na Donu se chová, jako by mu pranic nezáleželo na dosavadním životě ani vysněných cílech.
Vztahu propadá natolik, že riskuje nejen rozpad manželství, ale i slibně se rozjíždějící kariéru. Objektem neukočírovatelných emocí ambiciózního mladého lékaře je totiž jeho pacientka - problematická dívka zmítaná hysterickými záchvaty.
Zamilovaní blázni
Když se v podvečer 17. srpna 1904 na klinice v Burghölzli rozdrnčel telefonní přístroj, na jeho vyzvánění nebylo nic neobvyklého. Avšak následný hovor, v němž se jistý doktor Rudolf Bion dožadoval, aby do léčebny přijali osmnáctiletou slečnu Spielreinovou, fatálně změnil osudy řady lidí a významně se vepsal do historie psychoanalýzy.
Telefonátu předcházela divoká scéna v curyšském hotelu Savoy Baur en Ville. Ruskou dívku, která tam s matkou a strýcem zavítala z lázeňského městečka Interlaken, přepadl hysterický záchvat - křičela, vzduchem létal nábytek, řinčelo sklo. Po převozu na kliniku tvrdila, že není nemocná, pouze nemohla vystát lidi a zvuky, její stav ale svědčil o opaku. "V prapodivné kombinaci se v ní mísily smích a pláč. Trhavě otáčela hlavou, vyplazovala jazyk, škubalo jí v nohách, stěžovala si na příšerné bolesti hlavy," popsala hospitalizaci švýcarská psycholožka Sabine Richebächerová, autorka životopisu Sabiny Spielreinové.
Příjezd Spielreinové vnímal tehdy ještě nepříliš známý C. G. Jung jako požehnání. Nadaný a po vědeckém úspěchu toužící lékař znal nové psychoanalytické teorie staršího, už uznávaného kolegy Sigmunda Freuda a toužil jeho léčebné metody vyzkoušet v praxi. V Burghölzli k tomu neměl dostatek příležitostí. Naprostá většina tamních pacientů byla vzhledem k těžkým typům onemocnění pro Freudovu metodu psychoanalýzy zcela nevhodná. Ne tak drobná, sotva osmačtyřicet kilo vážící Sabina. Byla hysterická, ale také velmi inteligentní, vzdělaná, a co bylo nesmírně důležité - přestože Ruska, hovořila i německy. Doktoru Jungovi se křehotinka jevila jako osobní anděl spásy.
Pacientka Spielreinová ho zpočátku vzrušovala jen jako odborný případ, netrvalo ale dlouho a on její tajemné přitažlivosti navzdory etickým pravidlům podlehl. Oba se tak na dlouhé roky ztratili v erupcích komplikovaných, často i zcela protichůdných vzájemných citů.
Trochu jí nařezat
Lékař i jeho mladinká pacientka měli mnoho společného. Mimo jiné i nepříliš laskavé vzpomínky na dětství. Oba je prožili bez lásky a pocitu rodičovského porozumění. Sabina ještě v jedenácti letech dostávala od otce na holou, a to i v přítomnosti bratrů. "Musel jsem tvrdě zabojovat, abych z pacientky toto přiznání vylákal. Její tiky odpovídaly afektu - vyjadřovaly obranu a odpor," poznamenal si Jung. Po lásce, obdivu i profesním pochopení toužící Jung našel ve Spielreinové nadějnou a skvěle spolupracující pacientku i báječnou společnici. Byla prostředkem ke splnění jeho kariérních cílů i femme fatale jeho soukromého života. I ona byla v jeho přítomnosti na vrcholu blaha. "Labilní Sabina hledala rovnováhu a zároveň chápavou otcovskou figuru - Jung byl velký a statný, měl nakrátko střižené blonďaté vlasy a brýle se zlatavými obroučkami - jako otec," vysvětluje Sabine Richebächerová, z jejíhož pera biografická kniha o Spielreinové Život mezi Jungem a Freudem vzešla.
V tu dobu už zkušený ředitel kliniky větřil problém, a když nepomohl ani jeho zostřený dozor nad oběma zamilovanými, Jung odjel na dovolenou. Odloučení ovšem intenzitu vztahu neutlumilo, právě naopak. Když se Junga, jak mu Sabina intimně říkala, vrátil z dovolené a i s manželkou Emmou se nastěhoval do uvolněného bytu v Burghölzli, Sabinin zdravotní stav se okamžitě zhoršil. Korunu jejím nervy drásajícím výstupům a hysterickým záchvatům nasadil 26. prosinec - zbožšťovanému Jungovi manželka porodila dceru Agathu.
Lze předpokládat, že emocemi nabité období se dramaticky odráželo i v terapeutických rozhovorech, které Jung se Spielreinovou přes všechny vztahové peripetie i nadále vedl. Nepřekvapí, že většina z nich se dříve či později stočila k tématu sexuality. Při jedné ze seancí Sabina zvídavému lékaři otevřela další ze svých nejtajnějších komnat. Plná studu a hanby přiznala, že už od čtyř let měla při otcově bití sexuální choutky. K masturbaci ji svádělo i "pouhé vědomí toho, že bit je její bratr".
Sadomasochistické praktiky přisuzuje vztahu Junga a Spielreinové i Cronenbergův film Nebezpečná metoda (v roli Sabiny Spielreinové si o dávku erotického výprasku říká Keira Knightleyová). Je ovšem otázka, nakolik zmíněné scény vycházejí ze skutečnosti, a do jaké míry jsou pouhým výplodem filmařské fantazie. Široký prostor pro její rozvíjení nechtěně poskytl sám Jung. Například neobvykle dlouhým mlčením, ke kterému ho dohnala jedna z návštěv mimořádné pacientky: když ho už bůhví pokolikáté dostala ženskými zbraněmi - tentokrát očekávala lékařův příchod "v orientálně bujném posezu" -, nevepsal po následující tři měsíce do jejího chorobopisu ani čárku. Mohlo se dít cokoli.
Sabina Spielreinová erotické jiskření mezi nimi neskrývala, ale o společném sexuálním životě se vyjadřovala zdrženlivě. Jednou například svěřila Sigmundu Freudovi, že "Jungovi obětovala svou dívčí hrdost". "Vzhledem k tehdejší době se o stavu věcí vyjádřila delikátně, avšak v rámci možností jednoznačně," komentuje přiznání psycholožka Richebächerová.
Dobrá jen do trojky
Psychický stav Sabiny Spielreinové se časem natolik zlepšil, že 1. července 1905 byla po více než devítiměsíčním pobytu z kliniky propuštěna. Přítelkyně Feiga Bergová o jejím případu napsala do měsíčníku Sovremennaja psichiatrija jednu z prvních ruských statí o psychoanalýze: "Pod vlivem Jungovy slovní psychoterapie se v její duši probudil nový zájem, a sice zájem o vědu. Dnes tato mladá dívka studuje na curyšské univerzitě a je absolutně zdravá," tvrdila v článku a příliš nepřeháněla.
Pacientka psychiatrické kliniky Sabina Spielreinová se skutečně zapsala na lékařskou fakultu Curyšské univerzity a s velmi úspěšným hodnocením ji po pár letech i dokončila.
Kvůli k novému režimu se novopečená studentka medicíny s doktorem Jungem nevídala tak často jako dříve, psali si alespoň dopisy. "Zatímco byl tento odstup navenek dodržován, fantazie kvetly. V Sabinině hlavě představoval Jung mnohé: vzor, mentora, náhradního rodiče, vůdce, milence, a dokonce - syna," popisuje autorka knihy o Sabině Spielreinové. V obsáhlých listech řešili odborná témata, psychologická pozadí politických témat i palčivou otázku: "Co vlastně je ta příšerná věc jménem láska?"
Zatímco hysterická a těkavá osobnost Spielreinové postupně získávala na stabilitě, Jung se potácel v nejistotách. Projevy jeho zmatené mysli vyvrcholily nabídkou na "ménage à trois" - sex ve třech; tvrdil Sabině, že manželka Emma s experimentem souhlasí. "Vlastně (...) mi má láska přivodila téměř samou bolest; byly to pouze ojedinělé okamžiky, kdy jsem spočívala na jeho hrudi a mohla jsem na vše zapomenout," zapsala si Sabina do deníku. A aby jí život dal už poněkolikáté za pravdu, začaly v psychiatrických kruzích kolovat zlomyslné zvěsti o tom, že Jung hodlá opustit manželku a chce se oženit se svou pacientkou.
V Jungově mysli dozrála mrazivá myšlenka. Zprávy označil za drby a Sabinu za jejich roznašeče. Ve strachu o společenské postavení vztah s doktorkou Spielreinovou ukončil.
Hitlerova oběť
Zrazená Sabina opustila Curych v naději, že se jí cestováním a intenzivní vědeckou prací podaří na vztah s Jungem zapomenout. V Mnichově coby hostující posluchačka navštěvovala přednášky z dějin umění, později se přesunula do Vídně, kde se aktivně účastnila schůzí Freudovy Vídeňské psychoanalytické společnosti. V tu dobu byla jedinou ženou mezi jejími členy.
Za zbožného ruského Žida, o pět let staršího lékaře Paula Scheftela, se vdala jaksi mimochodem a řadu přátel tím rozhodnutím vyloženě šokovala. V době sňatku sice mezi Sabinou a Paulem panovala silná erotická přitažlivost, ale když s ním čekala dítě, dceru Irmu-Renatu, stále intenzivně myslela na Junga. S Paulem nakonec zůstala a po třinácti letech se dočkali druhé dcery, jíž dali jméno Eva.
Příjmení Sabiny Spielreinové je odvozeno z jidiš výrazu pro fair play - rejnes špil. Jak krutě paradoxní. Na to, aby ho mohla vnímat jako hru, byl její život příliš komplikovaný a plný dramatických, bolestných zlomů, férový k ní nebyl už vůbec. V srpnu 1942 při druhé okupaci Rostova německým wehrmachtem byla doktorka Sabina Spielreinová i obě její dcery zavražděny zvláštním komandem SS.
V životaběhu mezi bláznivou hysterkou a uznávanou psychoanalytičkou si Sabina Spielreinová mnoho radostí a klidu neužila. Jedinou životní jistotu vztahovala ke Carlu Gustavu Jungovi: "Že ho miluji, je tak jisté, jako že on miluje mě."