Praha 17. února 2026 (PROTEXT) - Zimní olympijské hry Milano Cortina 2026 dnes otevřeně mluví o tématech, která ještě před několika lety stála na okraji sportovní debaty. Patří mezi ně cirkulární ekonomika, třídění odpadu, využívání zelené energie, prevence plýtvání potravinami či otázka, co po největším sportovním svátku skutečně zůstane.
Sportovní akce se dnes už nehodnotí pouze podle sportovních výsledků, ale také podle míry odpovědnosti vůči životnímu prostředí.
Vůbec poprvé se udržitelnost dostala do centra pozornosti v souvislosti se zimní olympiádou v Lillehammeru v roce 1994. Organizátoři tehdy jako první integrovali environmentální principy přímo do příprav a stanovili si pět „zelených cílů“. Ty zahrnovaly například zvyšování mezinárodního povědomí o ekologických otázkách, ochranu a rozvoj environmentálních hodnot regionu, příspěvek k hospodářskému rozvoji a udržitelnému růstu, přizpůsobení architektury a využívání územní topografie krajiny i ochranu kvality životního prostředí a kvality života během konání her.
S tím, jak olympijské hry postupně rostly, narůstala i jejich ekologická zátěž. Důležitým indikátorem jsou například data o uhlíkové stopě. Zatímco Londýn 2012 vyprodukoval přibližně 3,3 milionu tun CO₂ a Rio de Janeiro 2016 dokonce kolem 3,6 milionu tun, Tokio 2020 se dostalo na úroveň zhruba 1,96 milionu tun – a to především díky velmi rozvinuté japonské infrastruktuře i skutečnosti, že se soutěžilo bez přítomnosti diváků.
Pod Eiffelovou věží vědí, jak na to
Paříž 2024 se zatím může pyšnit titulem nejudržitelnějších olympijských her s 1,59 milionu tun CO₂, tedy přibližně polovinou průměru předchozích her. Jde o jasný signál, že udržitelnost se stává důležitým kritériem kvality sportovních akcí, nikoli pouze deklarovaným závazkem.
Během uplynulé letní olympiády se soutěžilo z 95 % na sportovištích, která již existovala nebo byla vytvořena pouze dočasně. Cíleně se tak omezily nové stavební zásahy. Organizátoři zároveň pracovali s tím, aby investice do her přinášely dlouhodobý užitek městům a komunitám i po jejich skončení. Tyto olympijské hry se tak staly jakýmsi laboratorním prostředím pro udržitelná řešení s ambicí fungovat i mimo jednorázový megaevent.
Právě doprava fanoušků, týmů a sportovního vybavení podle mezinárodních studií tvoří jednu z největších položek uhlíkové stopy sportovních akcí – často výraznější než samotný provoz sportovišť.
Pozitivní příklady z Česka
To, co dnes vidíme na úrovni olympijských her, přitom není vzdálený ideál vyhrazený pouze největším světovým akcím. Také v českém prostředí se postupně ukazuje, že systematický přístup k udržitelnosti je možný a realizovatelný. Dlouhodobě tuto debatu otevírá Nadace Tipsport prostřednictvím projektu Sport bez odpadu, který realizuje ve spolupráci s odbornými partnery z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN).
Tato ekologická iniciativa pomáhá sportovním klubům systematicky zlepšovat odpadové hospodářství přímo na stadionech a v halách. Opírá se o data z odpadových analýz, která vedou ke snižování produkce odpadu, lepšímu třídění a efektivnějšímu nakládání s energiemi. Cílem není jednorázová aktivita, ale dlouhodobá změna fungování sportovních akcí.
Viditelným vyvrcholením této snahy bylo 18. kolo Chance Ligy věnované udržitelnosti, do něhož se zapojily všechny kluby nejvyšší fotbalové soutěže. Stadiony se během ligového kola proměnily v prostředí, které fanoušky aktivně vedlo k třídění odpadu a ohleduplnějšímu chování. Přibyly třídicí stanice, informační prvky i doprovodné aktivity zaměřené na ekologické návyky. Šlo o největší osvětovou iniciativu věnovanou udržitelnosti v českém sportu.
Sport obecně vždy odrážel hodnoty své doby. Dnes se mezi ně pevně zařadila i udržitelnost. Pokud dokáže největší sportovní svátek světa hledat cesty ke zmírňování zátěže na životní prostředí, je to jasný signál, že změna je možná i v našich podmínkách – nikoli jako povinnost, ale jako přirozená součást moderní sportovní kultury.
Zdroj: Nadace Tipsport
_480x270.jpg "Česká tajenka")
_480x270.jpg "Babinec")
