Pojďme se nejprve podívat na údaje, ze kterých až mrazí. Opatření proti koronaviru ve světě zasáhly výkon hospodářství v podstatě na celém světě. A nejhůře je na tom Evropa.
Podle evropského statistického úřadu Eurostat v dubnu průmyslová výroba v Evropské unii klesla oproti předchozímu měsíci o 17,3 procenta. Ještě horší je to ve Velké Británii. Britský statistický úřad ONS oznámil propad ekonomiky mezi březnem a dubnem o bezprecedentních 20,4 procenta.
Jenže zatímco britský premiér Boris Johnson prohlásil, že země má skutečný malér a stát bude muset zasáhnout jako při záchraně ekonomiky po světové válce, naši vládní politice jsou naprosto v klidu. A kdepak jen v klidu, dokonce jsou jako omámení. Protože jinak si to, jak neustále na tiskových konferencích vypráví, že jsme nejlepší na světě, vysvětlit nedokážu.
Ty podpůrné programy, nazvané COVID, nejsou spásné. A už vůbec ne onen slavný a ministrem Havlíčkem neustále zmiňovaný COVID-3. Ten má podpořit malé a střední podnikatele prostřednictvím ručení za provozní bankovní úvěry. Už teď je přitom evidentní, že tento program vůbec, ale vůbec nefunguje. Neuběhlo ani pár dní od vyhlášení a už od vedení bank víme, že jsou segmenty, které mohou rovnou na půjčky i s onou slavnou státní zárukou zapomenout. Třeba firmy pracující v cestovním ruchu, pohostinství, službách. A nebo třeba také v průmyslu navázaném na automobilový průmysl. COVID-3 spočívá v poskytnutí garance za úvěry pro menší a střední podniky. A že firmy, až se znovu rozběhnou, peníze v budoucnu splatí. Ale teď, po pár týdnech je jasné, že program nefunguje. Stejně jako nefungoval COVID-1 a COVID-2. Takže COVID-3 je tragédie a ne pomoc.
A víte, já tady v poslední době často slýchávám srovnání dnešní ekonomické krize s tou, která přišla v roce 2009. Samozřejmě, v něčem je dnešní situace podobná. Stejně jako před deseti lety se jedná o celosvětovou krizi a stejně jako tenkrát nám bude trvat několik let, ne-li desítky let, než se plně vyrovnáme s jejími důsledky. Já si ale troufám říct, že nyní je ta situace ještě horší - nejenomže nás krize zastihla nečekaně a tím pádem nepřipravené, ale když si například srovnáme situaci v automobilovém průmyslu, tak před deseti lety byly české automobilky donucené zkracovat pracovní týden, prodlužovat celozávodní dovolené nebo protahovat odstávky výroby - teď ale byly několik měsíců zavřené úplně. Takže přínos nula.
Takže jak by tedy mělo znít ono poučení z krize minulé? Tady bych si dovolil odcitovat mého hosta z pořadu LIVE - viceprezidenta pro hospodářskou politiku a export Svazu průmyslu - Radka Špicara, který řekl toto: "Největším problémem českých vlád v minulosti byl ten, že se chovaly procyklicky. Utrácely, když se ekonomice dařilo, a šetřily, když přišla recese. Jenže my potřebujeme, aby vláda šetřila v době hojnosti a vytvářela rezervy, které pak použije na proticyklické investice v době recese. V době, kdy to nejvíce potřebujeme.” A já si moc přeju, aby se minimálně v tomhle vláda poučila a nebude už tuto chybu vícekrát opakovat...