Stejně jako jiné roky ve velikonočním čase zní i letos vesničkou Nevolice na Chodsku od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty řehtačky. Podle velikonoční tradice jimi lidé nahrazují zvuk zvonů, které v tuto dobu nezvoní, aby svolaly k modlitbě. Namísto obchůzky dětí obcí ale v době přísných opatření proti šíření koronavirové nákazy lidé v Nevolicích vycházejí s řehtačkami na zápraží nebo se vykloní z oken. Letos se do tradice zapojili mimořádně děti i dospělí, muži i ženy, řekl starosta Josef Velek.
V Nevolicích žije v asi 60 domech asi 180 lidí. "Museli jsme být doma, nemohli jsme chodit po vsi, ale i podle zvuku, jak se to neslo obcí, odhadujeme, že se zapojily tak dvě třetiny domů," řekl starosta. Na společné řehtání nebo drkání, jak se na Chodsku říká, upozorňoval od středy obecní rozhlas i webové stránky obce. Nevoličtí vyzvali i okolní chodské vesnice. Tradice jsou na Chodsku stále živé, mnoho lidí má stále svůj kroj a velikonoční drkání patří k hojně dodržovaným zvykům. Začalo ve čtvrtek v 18.00, v pátek se opakuje čtyřikrát a v sobotu ještě v 6.00 a v 11.00. "Drkáme asi pět minut a pak jdeme domů a pomodlíme se tradiční modlitbu Anděl Páně," dodal starosta.
Myšlenka na společné drkání na zápraží vzešla z rodiny zastupitele Lukáše Kůstky. Jiné roky prý chodí po vesnici s řehtačkami kolem 20 i více dětí. "Vlastně to byl nápad mého sedmiletého syna, který byl smutný, že letos se nebude chodit po vsi drkat s ostatními kluky," řekl Kůstka. Prvňáka Štěpána prý k nápadu inspirovala iniciativa, kdy lidé v době karantény zpívali z oken a balkonů se Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem jejich píseň Není nutno. Ráno před 6:00 tak chlapec netrpělivě budil celou rodinu, aby nezaspala první dnešní drkání. Na zápraží se sešly tři generace, chlapec, jeho rodiče a prarodiče. "Řehtaček jsme měli doma dost pro všechny," dodal Kůstka.