Vinylové desky ožily na starém lisu
Rok 1993 znamenal definitivní konec vývoje a masové výroby vinylových desek. Trh s tímto hudebním nosičem se ze dne na den zhroutil. Většina výroby „černých placek“ na celém světě skončila.
Firmy si uvědomily, že tímto směrem se šíření hudby vyvíjet nebude. Cédéčko spustilo nový věk digitálního záznamu a "vinyl" poslalo do vitrín muzeí. Skoro.
"I my jsme se rozhodli výrobu zlikvidovat. Ale zřejmě některé procesy ve firmě neběžely dost rychle," říká s úsměvem Zdeněk Pelc, šéf společnosti , která kromě vinylových desek vyrábí i CD a DVD.
Nezaviněným zpožděním likvidace výrobní linky se loděnickým závodům naskytla zajímavá konkurenční výhoda. Zájem o vinylové desky totiž v polovině devadesátých let začal nepatrně ožívat. Desky se závanem starých časů si oblíbili dýdžejové a rozrostli se i sběratelé. A gramofonové společnosti se vrátily k výrobě gramofonů.
Většina světových lisoven však už vyrábět desky neuměla, česká společnost se začala prosazovat i na vzdálenějších trzích po celém světě.Deska létá až do USA.Trh s vinyly už sice stagnuje, ale produkce desek v českých Loděnicích každoročně roste. "Od roku 1995 výroba desek roste asi o 10 až 15 procent. Lepší renomé nám přináší více zakázek," říká Pelc.
Společnost vloni dosáhla obrat kolem 1,5 miliardy korun a vylisovala na čtyřicetileté lince přes pět milionů vinylových desek. To je asi o půl milionu více než v předcházejícím roce. Vinyly sice netvoří největší část výroby , jsou však podle ředitele Pelce nejziskovějším výrobkem.
Přesto že výrobní cena je asi čtyřikrát vyšší než u cédéčka – vinyl se vyrábí asi za 1,5 eura, CD za čtyřicet centů včetně balení a potisku – vinylová marže je daleko vyšší. Právě proto, že zařízení na jeho výrobu má málokdo a je k tomu potřeba i dost lidí, prodejní cena je vyšší.
Firmy, které by mohly konkurovat levnějšími zaměstnanci, nemají technologii. Konkurenční závody zůstaly především v západní Evropě, kde je výrobní cena vyšší. V Evropě umí lisovat vinyl maximálně 15 firem.
