Ján Mančuška
Už samotné téma mého dílu Českého milování a to O lásce ke zvířatům napovídalo, že se nudit nebudu. Vybíral jsem si totiž co nejexotičtější domácí mazlíčky. Že mezi ně může patřit i prasátko, je mezi lidmi už známé. To z názvem Karkulka, které patří paní Katzerové, mě fascinovalo svou ukázněností, čistotností a gustiózním "stolováním". Ale taky se nezapřelo a když ho ukládali spát do postele, rypáčkem rozdrápalo prostěradlo. Za tento výstup jsem mu hodně vděčný, diváky jistě pobaví. Opičák jménem Čipera z rodu kosmanů se mi postaral o zážitek jiného druhu.Jeho majitelka měla zpočátku obavy, že se mě bude bát a že ním nic nenatočím. Ale Čipera mne hned přijal do své lidské tlupy, vesele po mně skákal a když viděl, že mám na kameře kousek lepící pásky, tak ji škubal do té doby, než ji uškubnul. Taky se mi za ní odvděčil - na rameni mně počural.A nebylo to zrovna voňavé. Obešel jsem ale zdá se ještě dobře, protože svoji majitelku za chvíli i pokadil. Natáčení s ním patřilo v tomto díle mezi první a on jako by mi tím svým činem přinesl štěstí, dařilo se mi pak ohromně.Natáčel jsem ještě s tygrem. Bylo to sice mládě, ale už mělo 60 kilo. Můj milovník zvířat se s ním mazlil jako rovný s rovným, ale když to chtěl tygr zkusit i se mnou, nebylo mi všechno jedno. Ti co se o něj starají, jsou samá modřina. Člověk je pro něj málo trvanlivá hračka, říká můj protagonista.
