Žena-In.cz: Jan Saudek - Nejsem děvkař
V médiích se objevila zpráva, že vás chtěli z televize Barrandov vyhodit. Co je na tom pravdy?
Myslím, že to pravda není. Dokonce je prý talk show podle people metru dosti sledovaná. Jestli je to dobrý, nebo špatný pořad, to neposoudím, ale v nějakých novinách prý bylo řečeno, že jsou horší talk show. Takže o vyhození ze strany televize nemůže být řeč. Možná ta zpráva ale vznikla kvůli tomu, že jsem dva tyto pořady natáčel ve velmi zakouřeném prostředí… Já nejsem kuřák a kouř mi nedělá dobře. Tedy ne že bych umíral, ale je mi v zakouřeném prostředí docela nevolno.
Když byly po tomhle, pro mě nepříjemném, natáčení nějaké výhrady, že nemám deklamovat poezii, sprosťačit a já nevím, co ještě… tak jsem prohlásil, že jsem žádnou další smlouvu nepodepsal a jdu domů. Na živobytí a děti si vydělám prodejem fotografií a obrazů.
Takže jste chtěl skončit vy?
O tom samozřejmě nechce televize ani slyšet. A já bych si také přál, aby pořad pokračoval, bylo to jen takové krátké nedorozumění. Televize mi vyšla maximálně vstříc a už tam netočíme.
Víte, člověk, který se neukáže v televizi nebo bulváru, jako by nebyl. V bulváru nejsem, ale jestli budu jednou týdně v televizi, tak mi to v podstatě lichotí. Je pro mě úžasné být ve své vlasti maličko známý, i když pro to nejsem ochotný mnoho udělat.
Jak moc jste při natáčení talk show svázaný nějakými požadavky ze strany televize?
Nechávají mi naprosto volnou ruku, což je skvělé. Když jsem se třeba dnes rozhodl, že přilezu po čtyřech, protože mi včera někdo napsal, proč lezu do televize a jestli se nestydím. Tak jsem přilezl do televize a nikdo mi neřekl: „Tohle nesmíte dělat. Musíte být důstojný, musíte mít oblek.“
Slyšel jsem i názory, hlavně ze začátku, že nenecháte své hosty moc mluvit…
Je pravda, že mi zkraje lidé moc nemluvili, a protože mi bylo trapné, že je ticho, tak jsem tedy mluvil já. Teď už je to lepší. Dnes třeba všichni velice srdečně rozmlouvali.
Je to těžké najít s cizím člověkem, kterého třeba vidíte poprvé v životě, společnou řeč?
Nijak zvlášť se nepřipravuji. Snažím se využít všechno, co jsem se v životě naučil. To znamená dát najevo obdiv k hostům, kteří přicházejí. Většinou se mi to daří, protože jsou velmi přátelští. Stane se ale, že je host obtížný nebo nemluvný. Někteří dokonce odmítli přijít, třeba Václav Havel. Ale zvítězit nejde vždycky.
Jsem šťastný, že vůbec někdo přichází, a kdyby to mělo trvat jen půl roku, tak budu šťasten, protože jsem měl možnost ve vysokém věku vyzkoušet si něco úplně nového, co jsem nikdy dřív nedělal.
(Autor Jakub D. Kočí)
