Když se Izrael před 20 lety, 24. května 2000, stáhl z jižního Libanonu, čímž ukončil 18letou okupaci tohoto území, označilo to radikální libanonské šíitské hnutí Hizballáh za svoje vítězství. Také se uvádělo, že tím skončila poslední "horká" fronta mezi Izraelem a arabskými státy. To se ale nestalo. Následovalo několik ozbrojených konfliktů, ať už se jednalo o válku mezi židovským státem a Hizballáhem nebo o izraelskou operaci v pásmu Gazy, a menší střety na hranicích obou států stále pokračují.
Izrael poprvé vpadl do Libanonu v březnu 1978, kdy se snažil zlikvidovat tamní teroristické základny militantních Palestinců. Po stažení předal část jižního Libanonu spojenecké Jiholibanonské armádě (SLA). Rada bezpečnosti OSN již v březnu 1978 schválila rezoluci č. 425, v níž vyzvala Izrael k okamžitému odchodu z jižního Libanonu, a rozhodla vytvořit Prozatímní jednotky OSN v Libanonu (UNIFIL).
Další izraelský vpád do Libanonu následoval v červnu 1982, opět s cílem potřít palestinské hnutí odporu. Izrael okupoval téměř polovinu země, Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) se z Libanonu stáhla v září 1982 a Izrael v roce 1985 vytvořil na jihu Libanonu v zájmu ochrany severní části svého území před útoky extremistů tzv. bezpečnostní pásmo. Patnáct kilometrů široké pásmo o rozloze 850 kilometrů čtverečních, které tvořilo 11 procent libanonského území, střežilo s asi tisícem izraelských vojáků na 2500 až 3000 bojovníků ze SLA.
Izraelský kabinet premiéra Ehuda Baraka se z Libanonu rozhodl v roce 2000 stáhnout, protože ani pásmo nedokázalo sever Izraele ochránit před útoky z Libanonu. Zaniklo tím pásmo i SLA. Od roku 1982 zahynulo v jižním Libanonu na 550 izraelských vojáků, přes 1000 příslušníků SLA, asi 1300 bojovníků Hizballáhu a okolo 350 civilistů.
Stažení bylo někdy kritizováno jako příliš rychlé, tehdejší premiér Barak jej ale vždy hájil. Hizballáh, který byl založen pod vlivem vítězství islámské revoluce v Íránu z roku 1979 íránskými gardami v červnu 1982 právě s cílem vypudit Izrael z jihu Libanonu, okamžitě obsadil jih Libanonu a izraelské stažení považoval za své velké vítězství a slabost Izraele.
Napětí vyústilo až ve válku
V dalších letech pokračovaly občasné útoky Hizballáhu proti Izraeli, na které židovský stát odpovídal. Hizballáh výrazně vojensky posílil, v Libanonu se postupně stal uznávanou a vládní stranou a ubránil se všem snahám o odzbrojení. Napětí vyústilo až ve válku Izraele s Hizballáhem v létě 2006, která začala po únosu dvou izraelských vojáků Hizballáhem. Po válce, kvůli které byla v Izraeli značně kritizována vláda i velení armády a ve které zahynulo na 1800 lidí, se na jihu Libanonu rozmístili vojáci mezinárodních sil OSN i libanonští vojáci.
V dalších letech poutaly pozornost také výměny vězňů mezi oběma stranami. Například v lednu 2004 Izrael propustil přes 430 osob, mezi nimiž byli i dva přední vůdci Hizballáhu Mustafá Dirání (zajat v 1994) a Abdal Karím Ubajd (zajat v 1989). Hizballáh propustil mimo jiné izraelského obchodníka Elhanana Tannenbauma, zajatého v říjnu 2000. V červenci 2008 zase Hizballáh vydal Izraeli těla dvou izraelských vojáků, kvůli jejichž únosu vypukla válka, a Izrael předal pět vězňů, mimo jiné i teroristu Sámira Kantara, který si od roku 1979 odpykával doživotní trest za brutální vraždy tří Izraelců, včetně malé holčičky.
A po dalším izraelském stažení, v srpnu 2005 z pásma Gazy, ovládlo v červnu 2007 toto pásmo radikální hnutí Hamas, které začalo ostřelovat Izrael. Následovala 22denní zimní izraelská operace v pásmu na přelomu let 2008 a 2009, která si vyžádala přes 1400 mrtvých.