Dnes jsem si pro vás připravil dvě ryze politická témata. Témata, která rezonují mediálním prostorem a lidé se o nich velmi emotivně baví. Jsou kontroverzní, ale já mám na ně jasný názor. A hned teď vám ho řeknu.
Pojďme k prvnímu tématu. Týká se spolku Milion chvilek pro demokracii, který se proslavil především svými velkými protivládními demonstracemi. A právě tento spolek nyní připravuje žalobu na opatření ministerstva zdravotnictví, které znemožňuje shromažďování lidí nad 300 osob.
Tohle nařízení má sloužit jako prevence proti šíření koronaviru. Ale zároveň znemožňuje lidem ve větším množství protestovat. Spolek Milion chvilek pro demokracii doslova napsal: "Vláda nám všem bere ústavní právo. Zatímco tisíce lidí plní hobbymarkety, hradní nádvoří či zoo, na náměstí se nesmí sejít více než 500 lidí - i když dodrží bezpečnostní opatření? Budeme se bránit soudně!"
A já mám na toto opravdu jasný názor, a to i přesto, že rozhodně nepatřím mezi nějaké fanatické účastníky demonstrací. Ale vždy jsem říkal: lidé mají právo se shromažďovat a vyjadřovat své názory. A v tomto právu jim nemá nikdo bránit. Ocenil jsem, že demonstrace, byť se jich zúčastnily statisíce lidí, byly pokojné - nenásilné, nevulgární. Lidé prostě chtěli vyjádřit svůj názor. A o toto právo lidé nesmějí být připravováni, pokud k tomu není opravdu pádný důvod. A naprosto jasně a naprosto rezolutně říkám: žádný důvod k omezování demonstrací nyní neexistuje. Epidemiologickou situaci nevychýlila žádná z vln rozvolňování. Vědci už dokonce tvrdí, že nutné nebylo ani zavírat školy.
Jednoduše - vir se chová jinak, než jsme předpokládali. Ale my stejně zakazujeme lidem se shromažďovat. A to je pro mě naprosto nepřijatelné. Nebudu v první řadě demonstrací. Ale budu bojovat za to, abyste tam mohli být třeba vy.
Mám totiž pocit, že některým vládním představitelům vyhovuje, že lidé nemohou vyjít ve velkém do ulic. Takže Milionu chvilek v tomto případě držím palce.
Druhé téma věnuji jedné kuriózní postavičce českých médií, konkrétně panu Zdeňku Šarapatkovi, dnes členovi Rady ČT. Prezident Miloš Zeman o něm v jednom z našich rozhovorů řekl, že byl z funkce vládního poradce vyhozen pro neschopnost. Podle Šarapatky to bylo jinak - prý odešel z Úřadu vlády, vedené tehdy právě premiérem Milošem Zemanem, z vlastní vůle. A tuhle verzi příběhu potvrdil i Městský soud v Praze, který pak nařídil státu, konkrétně Ministerstvu financí, aby se Šarapatkovi omluvil. Pokud se divíte tomu, že to soud určil ministerstvu, tak je to proto, že prezidenta žalovat nemůžete. Ministerstvo financí teď řeklo, že se odvolá, a já tomu rozumím.
A protože to byl právě rozhovor se mnou, kde daná slova zazněla, dovolte krátkou reakci: pan Šarapatka se snaží jen lacině zviditelnit. To se mu povedlo. Protože reálně ničeho dosáhnout nemůže. Co čeká? Že třeba soud pošle na ministerstvo financí exekutora a ten chytí paní ministryni Schillerovou pod krkem? A nepustí ji, dokud se neomluví? To je přece úplně naivní.
A já bych tedy rád řekl, že máme dva typy lidí. Jeden něčeho dokáže svými schopnosti. Druhý se umí zviditelnit svou neschopností. A protože s ním mám osobní zkušenost, tak vím, že pan Šarapatka patří k druhé skupině. A i z tohoto důvodu bych mu více času už nevěnoval.