Ukrajinka uprchla ze zničeného Mariupolu, zázemí našla v Pardubicích

Ukrajince Zorjaně Pidkamineckové je 21 let a válku zažila za svůj život dvakrát, nedávno v Mariupolu a před osmi lety jinde v Donbasu. Po útěku ze země, kterou v únoru napadla ruská vojska, našla před třemi týdny zázemí v Pardubicích. Po traumatizujících událostech je stále citlivá na větší hluk.

"Teď jsem už na tom psychicky líp, mám práci, pořád se snažím něco dělat. Ale když slyším zvuky ze stavby, letadlo, vrtulník, vždycky dostanu strach," řekla.

Zorjana žila s rodinou v Donbasu, před osmi lety tam ale vypukl ozbrojený konflikt o nezávislost. Přestěhovali se na jiné místo v regionu, a to do Mariupolu, který je teď po ruských útocích zničený. Týden se s matkou a dvěma mladšími sourozenci schovávala ve sklepení univerzity, kde studovala. Pak chvíli také bydleli u sestry.

Zoriana nakonec odjela do Česka, její rodina zůstala. Zorjanin přítel je policista, odjet ze země nemůže. Ale má v Pardubicích známé, poskytl jí kontakty, kam se má vydat. Díky tomu našla bydlení. Po týdnu pobytu objevila na webových stránkách pro ukrajinské uprchlíky pracovní inzerát.

Ze studentky sociologie a psychologie je teď baristkou v Café Casablanca. V kavárně už Zoriana dělala brigádu na Ukrajině. S novou prací se nemusela dlouho sžívat, česky se teprve učí.

"Lidé jsou na mě neskutečně hodní," řekla mladá žena. Když hostům dobře nerozumí, zákazníci jí v nápojovém menu ukážou, co si chtějí dát. Když nepracuje, má přednášky on-line. Vysokoškolská výuka byla nejdřív přerušená, teď se koná distančně, řekla Ukrajinka.

Kavárnu vede Nela Hradecká, před 20 lety přišla do Česka také z Ukrajiny. Podnikatelka se snaží podporovat krajany, kteří opouštějí Ukrajinu a jdou do nového prostředí. Na práci v kavárně se přihlásila asi padesátka uprchlíků, Zorjana byla první.

"Holčina mi přirostla k srdci, je jako moje adoptivní dcera," řekla Hradecká, která má dva syny, tak teď říká, že má děti tři. Kromě hledání práce je podle ní nejtěžší pro uprchlíky odbourat stres, obnovit psychickou stabilitu a také zvládnout nový jazyk. Zorjana asi nebude poslední, koho zaměstná. "Jsem domluvená s jednou Ukrajinkou, která už tu je měsíc, nemá práci, je to pro ni psychicky náročné jen sedět a nic nedělat. Přijde si to zkusit za bar, aby nebyla jen doma," řekla Hradecká.

Provozovatelka kavárny nese dění na Ukrajině těžce, má tam rodinu, kamarádské vazby. Vidí kolem sebe hodně lidí, kteří se snaží pomáhat uprchlíkům, ale také dost závistivých a agresivních reakcí, hlavně na sociálních sítích. "Normálně to nedělám, ale sedla jsem a tak 150 lidí vymazala z přátel," dodala.