Mladým atletům klubu SC Radotín podobně jako dalším sportovcům začaly venkovní organizované tréninky. K normálnímu stavu má ale režim zatím daleko. Vzhledem k omezení na devět trénujících dětí se na stadion dostanou méně často, trenér Petr Dubský vedl skupinu svých čtrnáctiletých svěřenců v roušce, před vstupem na dráhu si museli vydezinfikovat ruce.
Zatímco jeho svěřenci trénovali bez roušek, které měly jen připravené na použití při odchodu, trenér z opatrnosti zvolil ochranu dýchacích cest. "Nebylo k tomu vydané žádné vyjádření, tak to radši mám. Viděl jsem, že i trenéři v jiných oddílech to nosí," řekl ČTK.
Ale pohodlné mu to nebylo. "Mám pocit, že mi děcka moc nerozuměla," uvedl Dubský. A to ještě ve čtvrtek nebylo tak teplo a slunečno jako nedávno a jak může být později. "Myslím si, že to se pak budu topit ve vlastní puse. Uvidíme, jaké potom bude nařízení ohledně roušek. Třeba když trenér bude mít dostatečný odstup, tak ji ani nebude muset mít," doplnil.
Pět chlapců a čtyři dívky, kteří se na tréninku sešli, byli evidentně nadšení ze vzájemné společnosti. Sdílení zážitků z posledních týdnů začalo před tréninkem a v pauzách mezi cvičeními pokračovalo až do závěrečného protažení.
Na dobu karantény měli připravené tréninkové plány, ale šestitýdenní pauza byla znát. "Je vidět trošičku rozjančenost, že jsou zase na tréninku, že je po dlouhé době zase někdo organizuje," popisoval trenér.
Pravidelné rutině jeho svěřenci trochu odvykli. Při pokynu k úvodní rozcvičce se v první chvíli tvářili, že nevědí, co dělat. Nejisté výrazy měli i při pohledu na překážky. "Někteří, ač je už před tím uměli, tak se vrátili o nějaký pátek zpátky. Kondičně uvidíme, byl to takový rozehřívací lehký trénink," uvedl Dubský.
Trénovat v méně lidech je spíše výhoda
Za normálních okolností se mu na tréninku schází 25 až 30 ze čtyřiceti členů jeho skupiny. Vzhledem k omezení shlukování na maximálně deset lidí jich nyní může trénovat jen devět. To má výhodu v možnosti věnovat každému svěřenci větší pozornost a sblížení lidí, kteří spolu obvykle tolik nekamarádí, ale také to má určité limity. "Chybí tam ten kolektivní duch, že je spolu větší skupina. Jezdíme i na soustředění ve 40 lidech. Ten nižší počet je omezující také ve chvíli, kdy bychom chtěli zařadit nějakou hru, kterou míváme na konci tréninku," vylíčil trenér.
I když sám má tréninkových hodin více než jindy, jeho svěřenci se vzhledem k omezenému počtu tak často na stadion nedostanou. Na každého to vychází jednou, výjimečně dvakrát týdně, přičemž jsou zvyklí trénovat třikrát za týden. "Takže stále budeme držet i ty tréninky doma. Stále budeme trénovat podle nějakého tréninkového plánu. Rozvozil jsem jim i náčiní k tréninkům, takže budou pokračovat dál i doma," dodal Dubský.
Atleti nebyli na stadionu v Radotíně jedinou trénující skupinou. Souběžně se na trávníku uprostřed stadionu připravovaly dvě skupinky malých fotbalistů. A v pozadí byly vidět létající míče nad sousedními volejbalovými a beachvolejbalovými kurty jako další důkaz, že venkovní sportoviště postupně ožívají.