Had je zdravý. A čistí krev

Gastronomický novinář nesmí mít žádné zábrany. Co mu osud postaví do cesty, to musí vyzkoušet. I když jsou to třeba smažení brouci či pečená mravenčí vajíčka. Při cestě po Kambodži jsem narazil na chlapíka, který miloval hady. „Dávají lidem sílu, čistí krev, zlepšují zdravotní stav. A výtečně chutnají,“ tvrdil. Pak se na chvilku zamyslel a dodal: „Jestli chceš tak ti jich pár uvařím. Na zkoušku!“ Tak tohle nešlo odmítnout. Druhý den jsme zastavili u malé chýšky ztracené uprostřed rýžových polí. Sedli jsme si ke stolu, vypili frťana vodky a ochutnali kus pečeného hada. Maso bylo lahodné a vzdáleně připomínalo uzeného úhoře. Ale to byl jenom předkrm. Sambath koupil pět živých hadů, hodil je do igelitky a už jsme uháněli k němu domů. Tam hadům usekl hlavičky – a nebudu zapírat, že mi jich bylo fakt líto – pak je polil vařicí vodou a zbavil jemných šupin. Poté hady vykuchal, nakrájel na kousky a šup s nimi do woku. Zatímco já jsem musel poctivě míchat, Sambath připravil věci na polévku. V hmoždíři roztloukl pár stroužků česneku, přidal citrónovou trávu a chilli papričky, hodil vše do hrnce a zalil vodou. Když se začala vařit, hodili jsme dovnitř osmažené hadí kousky, přidali rybí omáčku a lžíci kuřecího bujónu. Po půl hodině dochutil polévku cukrem, naloženým pikantním citrónem a čerstvým koriandrem. Ještě připravil rýži a salát, a bylo hotovo. Svolal rodinu, prostřel na zemi uprostřed místnosti a hadí hostina mohla začít. A já se zbavil dalšího předsudku. Hadi jsou totiž skvělí. A zdraví.

Autor: Libor Budínský