Barrandovský videostop

Otec Jiřího Svobody byl notář, maminka pracovala jako lektorka jazyků. On se však vydal jinou životní cestou, a to cestou režiséra, scénáristy a později pedagoga a krátce také politika.

Debutoval psychologicko-kriminálním příběhem Rukojmí uvedeným jako součást povídkového filmu MOTIV PRO VRAŽDU (1975). V následujících letech točil filmy různorodého zaměření. Nejzajímavější z nich jsou ty, v nichž se mu podařilo skloubit zálibu ve vnějškových formálních efektech s vhodným a nosným námětem.

Mezi jeho zdařilé snímky patří především adaptace novely Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof (1983) a Skalpel prosím (1985) z nemocničního prostředí podle románu Valjy Stýblové. V devadesátých letech se načas angažoval v politice jako představitel obrozených komunistů. Přežil pokus o atentát, posléze na politickou kariéru rezignoval.

Na Barrandov nastoupil jako scenárista, v roce 1975 byl přeřazen mezi režiséry. V letech 1988-2004 učil na pražské FAMU, v roce 2000 byl jmenován profesorem.